Buďánka

Intro (D. S.)
Buďánka je soukromé osmileté gymnázium pro výjimečně nadané studenty (stejně jako PORG). Školné činí cca 30 000 korun (podle našich informací nedostává Buďánka žádné státní dotace). Při přijímacích zkouškách se nezohledňuje suma nabytých vědomostí, ale výše IQ. Tím však specifičnost Buďánky zdaleka nekončí. Nyní si dovolím citovat tamní obdobu naší brožurky (tzn. informace berte s rezervou): “Škola poskytuje studentům nadstandartní individuální péči (práce ve skupinkách v počtu 5-16 studentů, na škole panuje rodinná atmosféra, která je nezřídka provázena oboustranným tykáním). Škola zvláště pečuje o studenty se specifickými poruchami učení. Máme vlastní systém hodnocení (např. písemné slovní, bodové a procentuální).” Studenti v septimě a oktávě mají jen minimum povinných hodin a polovinu jejich rozvrhu tvoří volitelné předměty. Těch je otevíráno velké množství, některé z nich jako kroužky Mensy, tj. se na ně mohou přihlásit i lidé mimo školu. Platí zde prý nepsané pravidlo, že studenti nebývají vyhazováni z hodin (pro některé naše profesory by to byl asi silný turek s pořádně hnusným lógrem). Pro PORGány není bez zajímavosti, že členem profesorského sboru je také Michal Arnot.

První dojmy (T. K.)
Budova gymnázia nás na první pohled zrovna nezaujala - připomíná po pravdě spíše kasárna. Vnitřek je stísněný a ani třídy na tom nejsou o moc lépe. Na druhou stranu okolí vypadá o mnoho lépe, než naše “velká zahrada, kterou využíváme k hrám a výuce” - okolo Buďánky je velký park, kde se podle všeho najdou i vhodná místa ke kouření (to je pokrytecky zakázáno i na dohled školy). Přišli jsme v den otevřených dveří, takže nepřekvapí pečlivě uklizené třídy, vstřícní profesoři i studenti a úsměvy na každém rohu. Obdarováni letáky a brožurkami se rozdělujeme na první přístupné hodiny…

Angličtina, oktáva, Levi Davis (K. P.)
Angličtina se na Buďánce vyučuje čtyři hodiny týdně po celých osm let studia. Studenti jsou rozděleni do tří skupin podle pokročilosti. Dvě hodiny týdně vede český lektor, zbylé dvě jsou konverzační s rodilým mluvčím. Zúčastnila jsem se takové konverzace v nejlepší části oktávy, možná i proto na mě zapůsobila velmi příznivě. Zmateně jsem čekala v malé třídě a pozorovala tři oktavány, z nichž jeden seděl na lavici a brnkal na kytaru (činil tak i v průběhu vyučování, kromě zhruba 10-15 minut, kdy se ve třídě ze záhadných důvodů nevyskytoval - asi se zapomněl po přestávce vrátit).
Když vstoupil asi šestadvacetiletý blonďák Levi Davis, nepochybovala jsem, že přichází další spolužák. Že jde o anglického native-speakera jsem pochopila v momentě, kdy na něj ostatní začali pokřikovat a hovořit - plynnou angličtinou.
Před osobními záležitostmi (například: Levi umí výborně vařit, dokonce se tím po příjezdu do ČR před necelými pěti lety živil (“Pět let a pořád je tvoje čeština tak mizerná,” poznamenal kdosi)) však měla přednost příprava k blížící se maturitě. Otázky ještě nebyly zcela definitivně určeny a Levi měl za úkol je podle zkušeností z hodin dotvořit. Vytáhl tedy papírové pole s nápisy jako Hotels & Restaurants, Global Issue, Books a hrací kostku, studenti zase různé mince. Princip hry je jasný: na téma, které vám padne, musíte minutu povídat. Žádné vyhazování, občas free question (Levi se ptal, kolik vajec bychom snědli, kdyby nám za každé dal pětistovku) a v cíli - congratulation, you graduate (actually, nikdo se k cíli nedostal, ale komu by to při pohledu na velkou černobílou fotku Leviovy kočičky Milušky vadilo… :o).
Není divu, že Levi zaručeně patří k oblíbeným profesorům. Dozvěděla jsem se, že za posledních osm let se na Buďánce vystřídalo značné množství native-speakerů (prý třicet až čtyřicet) a většina vyučovala nám dobře známým “xerox střídá xerox” způsobem. Na osobnosti je zřejmě třeba mít štěstí.

Výpočetní technika, sekunda, p. prof. “Vampýr” (T. K.)
Učebna výpočetní techniky s poetickým názvem Lab je malá místnost doslova k prasknutí narvána cca patnácti FUNKČNÍMI počítači s přístupem k internetu, ke kterému mají mimo hodiny studenti přístup (o tom se nám i nadále může jen zdát). Ovšem nábytek není z nejkvalitnějších, obzvláště židle bez opěradel nejsou pro záda tím pravým ořechovým.
Vyučujícímu neřeknou studenti jinak než Vampýr, jde o mladého člověka, kterému lze tipovat okolo dvaceti let. Třída je vyzdobena velmi nevkusně nefunkčními součástkami a logy Linuxu a Dooma. Tabule černá, křídová. Na první pohled zarazí nezájem velké části studentů o probíranou látku, který je ke všemu tolerován - jen čas od času Vampýr napomíná některého sekundána, aby přestal hrát hry a sledoval výklad. Přesto se může stát, že jeden z nich hlasitě zvolá, že má novou úroveň do Pacmana, a dva či tři se k němu bez nějakých skrupulí běží podívat.
Probírají se Unixové příkazy SORT (seřadí soubor podle zadaných parametrů), a CUT x PASTE (asi každý uživatel Windows tuší, o co půjde) s příslušnou syntaxí, jejíž znalost je vzápětí prověřena jednoduchým příkladem. Potěší individuální přístup - nadanější student v zadní lavici dostává zvláštní úkol, který nakonec úspěšně řeší. Avšak hodina působí někdy nepřipraveně, profesor se teprve v jejím průběhu rozmýšlí, co všechno vlastně studentům prozradí, co by měli umět, co jim říká jen jako zajímavost, často váhá. Ve chvílích, kdy musel postoprvé opakovat zadání úkolu, mi ho ale bylo upřímně líto.
Výpočetní techniky mají sekundáni dvě hodiny týdně, jejich znalosti jsou ověřovány testy na počítačích, kdy mají k dispozici nápovědu operačního systému, ale už ne internet a vlastní sešity. Výuka směřuje ne k dokonalé znalosti příkazů a jejich použití, ale ke schopnosti si příslušné informace najít v dokumentaci a na síti.

Čeština, kvinta, p. prof. Nejedlý (D. S.)
Dvouhodinovka gramatika/stylistika začala svižným mluvním cvičením. Poté profesor rozdal opravené testy a vysvětloval časté chyby - nic tak vzrušujícího. Pak ale přišlo velmi zajímavé cvičení - studenti dostali xerox se čtyřmi krátkými úryvky, přičemž každý úryvek byl v jiném jazyce a úkolem bylo uhodnout, o jaký jazyk se jedná. Když studenti celkem bez problémů určili ukrajinštinu, zpozorněl jsem. Jediný jazyk, na který nepřišli, byla pruština (sic!). Ruku na srdce - poznali byste ruštinu od ukrajinštiny? Studenti měli většinou velmi kultivovaný projev a byli schopni vést konstruktivní diskusi (v tomto ohledu porgáni zaostávají). Následovala výkladová část, ve které se projevila skvělá erudice p. prof. Nejedlého (líbilo by se mi, kdyby ho PORG “nakoupil” jako posilu na příští sezónu, jako náhradu za odcházejícího Krče). Hluk ve třídě začal být nesnesitelný, děti se nahlas vybavovaly, pořvávaly na sebe a profesor se je ani nesnažil napomenout. Zvláštní. Ze třídy jsem odcházel se smíšenými pocity.

Intermezzo - školní řád (T. K.)
Na centrální nástěnce jsme nalezli školní řád, který nás na první pohled zaujal některými zajímavými formulacemi, které bychom v takovém dokumentu nečekali. Také je zajímavé, že některé body týkající se společenského chování, platí i mimo školu - nedovedu si představit, že by tohle bylo nějak kontrolováno… Ale konkrétně. Ve školním řádu Buďánky je mimojiné napsáno:
Učitelé respektují konce vyučovacích hodin, studenti konce přestávek.
Studenti mají právo na zdvořilost ze strany učitelů, mají právo vyslovit svůj jakkoli odlišný názor, dodrží-li přitom zásady slušného chování.
Je nepřípustné rušit učitele i spolužáky při vyučování. Každý má právo na možnost v klidu a nerušeně pracovat.
Studenti respektují vzájemnou odlišnost povahovou, názorovou i jakoukoli další a udržují mezi sebou zásady slušného jednání. Případné spory řeší kultivovaně - diskusí či jiným společensky přijatelným způsobem. Hádky, rvačky, křik apod. nejsou přípustné. Nikdo nemá právo obtěžovat druhé - ani fyzicky, ani hlukem, křikem apod.
Tak co - kolikrát jste už porušili školní řád? :o)

Matematika, kvarta, p. prof. Višňovský (T. K.)
Na další hodině mě překvapilo hned na začátku několik věcí. Že přijde deset minut po začátku hodiny člověk s omluvou, že se zdržel hraním na kytaru v klubu, to mi nepřijde úplně normální. Třída jako místnost má otlučené zdi a zdobí ji jen pár skomírajících květin. Na nástěnce visí zadání matematických olympiád, které místní studenti pravidelně řeší. Ve volném čase jsem zkoušel zapřemýšlet nad kategorií určenou kvartánům - a moc slavně to nedopadlo. Ale těžko očekávat, že v deseti minutách vymyslím řešení komplexní úlohy.
Učitel (možná záměrně) působí nejistým dojmem a nemá ve třídě pražádnou autoritu. Studenti mají zvyk hledat sebemenší chybky a nedokonalosti v jeho výkladu, nahlas se bavit a přerušovat vyučování dotazy mimo probíranou látku. Nepřijde mi ideální, když se deset minut zabije odpovídáním na dotazy o tom, zda má bod nějaký tvar, či zda je možné dokázat, že jsou všechny přímky shodné, nebo zda je to jednoduše axióm, což se tématu osové souměrnosti nedotýká ani v nejmenším. Zásada, že se student může během hodiny zeptat na cokoli, kterou profesor neopomněl před přihlížejícími rodiči nahlas připomenout, je sice jistě chvályhodná, ale nic by se nemělo přehánět. V současné podobě je její dodržování kontraproduktivní. Diskuse s učitelem by také jistě byla přínosnější, kdyby se jí neúčastnili jen dva aktivní studenti a ostatní nezůstali tiše a mlčky sedět. Je trochu škoda, že se až po více než polovině hodiny dostal profesor k zadání prvního příkladu, na druhou stranu měl pro sebe prostor dvouhodinovky, takže si mohl dovolit delší úvod a opakování.

Dězepis, kvinta, p. prof. Arnot (D. S.)
Dězepis je kombinací dějepisu a zeměpisu. Předmět se zabývá problematickými částmi světa. Na programu byl izraelsko-palestinský konflikt. Když jsem vstoupil do učebny dězepisu, nevěřil jsem vlastním očím. Je to malinká, smradlavá místnost a místo židlí mají studenti matrace, na kterých se povalují, převalují a převážnou část hodiny spí. Zhruba dva studenti poslouchali výklad, který byl podle mého názoru zajímavý i stravitelně podaný (p. prof. Arnot mě učí zeměpis a na vysvědčení mi záleží - pozn. autora). Z těch dvou studentů navíc byla jedna slepice. A pořádná (ne že by při hodině uklízela). Zeptat se, proč křesťané šířili křesťanství vyžaduje opravdu značnou dávku demence (i když jsou studenti Buďánky geniální). Asi veprostřed hodiny se většina třídy vzbudila a začala dělat bordel. Trošku mi byla pana profesora líto. Za tuto hodinu jsem si vypěstoval jistou averzi k příliš liberálnímu přístupu ke studentům (i kdyby studenti profesorovi srali na hlavu, on nemůže skoro nic udělat).

Závěr (K. P.)
Na otázku, zda by Gymnázium Buďánka doporučili rodičům potenciálních primánů, odpovídali oktaváni jednoznačně. NE. V čem je problém? Škola poskytuje svým studentům volnost takřka neomezenou. Ta není vhodná pro každého a už vůbec ne pro jedenáctileté děti. Tam, kde chybí přirozená autorita učitele - a to se bohužel stává často - panuje anarchie. Studenti přicházejí do hodin pozdě nebo raději vůbec, v učebně dězepisu mohou usnout na matracích, které nahradily stoly. Výborná výuka češtiny p. prof. Nejedlého kontrastuje s češtinou v tercii, kde se p. prof. Michal Kotrouš marně snažil usměrnit studenty a překazit jim házení vlaštovek a hraní Magiců (přitom nápad s náplní suplované hodiny - hledání českých evkivalentů cizích slov - byl více než dobrý a sami jsme leckdy měli co dělat - pozn. T.K.). Na námi položené dotazy posléze stroze třikrát odpověděl “Jo.” a alkoholový opar, který kolem sebe šířil, vysvětloval, že obličej nemá rudý jen kvůli vysilujícímu překřikování třídy (za případné problémy se p. prof. Kotroušovi omlouváme, nicméně - posuďte svou situaci sám). Další nepříjemností jsou machinace na postu ředitele a jeho zástupce, bůhví, jestli se je někdo pokouší urvat nebo se jich naopak zbavit. Ředitelé se střídají skoro stejně často, jako rodilí mluvčí. Je pravda, že v každé třídě naleznete pár cílevědomých lidí, kterým způsob studia může vyhovovat, jenže častěji narazíte na flákače, kteří při přijímacích zkouškách obdrželi patent na genialitu, což jim asi od života stačí. Prvotní myšlenka zakladatelů Buďánky byla bezesporu krásná, vytvořit inteligentním dětem nejlepší prostředí k čerpání z hluboké studny vědomostí. Zatím však zůstává a pokud něco výrazně nezmění, ještě dlouho zůstane utopií.

Reportéři: Tomáš Krajča (T. K.), David Seidl (D. S.) a Kristina Pejčochová (K. P.)
Fotografie pocházejí z oficiální homepage školy na adrese www.budanka.cz
Článek zaujal už lidí